Od rozvlákněné hmotyk vysušenému archu ručního papíru
- 01 Vlákna a jejich příprava
- 02 Holandr a délka mletí
- 03 Forma, rámeček, formát
- 04 Čerpání a rovnoměrnost
- 05 Plstění a lisování
- 06 Sušení a klížení
- 07 Barvení a příměsi
- 08 Skladování archů
Ruční papír vzniká v několika krocích, které na sebe navazují těsněji, než se na první pohled zdá. Způsob, jakým je vlákno rozemleto, se projeví až při odvodnění. Chyba v poloze rukou během čerpání se objeví po vysušení jako klínovitý arch. Míra klížení rozhodne o tom, jestli na papíře půjde psát perem, nebo jestli se inkoust rozpije do vlásečnic vlákna.
Prebrora je nezávislý informační projekt, který tyto souvislosti popisuje podrobně a v pořadí, v jakém na ně člověk v dílně skutečně naráží. Texty vycházejí z běžné dílenské praxe malých provozů ve střední Evropě a pracují s vybavením, které se u nás dá reálně sehnat nebo postavit.
Bavlněný lint, len, konopí a sběrový papír
Vlákno určuje téměř všechno ostatní. Bavlněný lint, tedy krátká vlákna zbylá po odzrnění, je nejsnáze zpracovatelná surovina: bobtná ochotně, rozvlákňuje se rychle a dává měkký, sytě bílý arch s dobrou objemností. Právě proto se s ním obvykle začíná. Jeho slabinou je nižší pevnost v přehybu, což se pozná u tenkých formátů a u papíru určeného k vazbě.
Len se chová opačně. Vlákna jsou dlouhá, pevná a při mletí se ochotně fibrilují, takže výsledný list je tvrdší, hlučnější při ohybu a výrazně pevnější. Za to se platí delší přípravou a citlivostí na přemletí: lněná hmota rozemletá o dvacet minut déle přestane pouštět vodu a odvodnění na formě se protáhne z několika vteřin na nepříjemně dlouhou chvíli.
Konopí stojí někde mezi tím. Dává pevný arch s patrnou strukturou a mírně teplejším odstínem, hodí se pro silnější gramáže a pro listy, které mají zůstat viditelně řemeslné. Sběrový papír je zase surovina, u které se nepracuje s vláknem novým, ale už jednou zpracovaným a zkráceným. Každý průchod výrobou vlákno zkrátí, takže arch z čistě sběrové hmoty bývá křehčí a méně objemný.
Na co se u suroviny dívat před mletím
- Zda je materiál zbaven lepidel, lepicích pásek a plastových okének z obálek.
- Jestli je barevný tisk soustředěný do několika listů, nebo rozptýlený v celé dávce.
- Jak dlouho byl materiál namáčen — u lnu a konopí se počítá spíš na hodiny než na minuty.
- Zda se vlákno po namočení rozpadá v prstech, nebo drží v souvislých cárech.
- Kolik hmoty je potřeba na plánovaný počet archů, včetně rezervy na první zkušební listy.
Míchání vláken je běžná a užitečná praxe. Podíl lnu nebo konopí v bavlněné hmotě zvedne pevnost, aniž by se ztratila příjemná měkkost povrchu. Podíl sběrového papíru naopak přidá do listu jemné šedé zabarvení a drobné tmavé částice, které se po vysušení stanou součástí charakteru archu.
Rozvlákňování a práce holandru
Holandr nevlákna neseká, ale roztírá je mezi rotujícím válcem a spodní deskou. Vlákno se přitom rozčesává do jemných výběžků, které při odvodnění vytvoří mezi jednotlivými vlákny vazby. Právě tyto vazby drží hotový list pohromadě — ruční papír není slepený, drží se vzájemným propletením a přilnutím rozvlákněných povrchů.
Rozhoduje kombinace tří věcí: mezera mezi válcem a deskou, doba mletí a hustota hmoty. Široká mezera a delší čas dají hmotu měkce rozvlákněnou, z níž vzniká objemný, savý a spíše měkký arch. Úzká mezera vlákna zkracuje a vede k listu tvrdšímu, hladšímu a průsvitnějšímu. Přemletá hmota se pozná okamžitě: voda z formy odtéká pomalu, list zůstává na formě dlouho lesklý a po vysušení se výrazně smrští.
Pokud holandr k dispozici není, dá se s menšími dávkami pracovat i kuchyňským mixérem s dostatečně silným motorem. Rozdíl je podstatný — mixér vlákna spíš stříhá než rozčesává — a projeví se hlavně u lnu a konopí. Pro bavlněný lint a sběrový papír je to však plně použitelná cesta, pokud se pracuje v krátkých intervalech a s velkým množstvím vody.
Jednoduchá zkouška stavu hmoty
- Naberte do zavařovací sklenice trochu hmoty a doplňte vodou.
- Sklenicí protřepejte a nechte ji chvíli stát proti světlu.
- Sledujte, jestli jsou vlákna rozptýlená rovnoměrně, nebo tvoří shluky.
- Shluky znamenají, že mletí ještě není hotové nebo že hmota není dost naředěná.
- Mléčný zákal, který se dlouho neusazuje, naopak signalizuje přemletí.
Čerpací forma a rámeček
Forma je dřevěný rám s napnutým sítem, rámeček je volný rám stejného vnějšího rozměru, který se na formu položí shora. Rámeček ohraničuje plochu, na niž se hmota usadí, a tím určuje formát archu. Zároveň vytváří typický ztenčený a nepravidelný okraj listu, který u ručního papíru zůstává jako přirozená stopa nástroje.
Sítě se dělí na dva základní typy. Husté tkané síto s hladkou strukturou dává rovnoměrný povrch bez viditelné kresby. Žebrované síto z tenkých drátků naopak zanechá v listu pravidelné světlé linky, které jsou patrné proti světlu. Volba mezi nimi není otázkou kvality, ale toho, jak má hotový arch vypadat.
Konstrukce formy má několik praktických nároků. Dřevo musí snést trvalý styk s vodou, spoje nesmí pracovat, a síto musí být napnuté rovnoměrně po celé ploše. Prověšené síto vytvoří v každém archu stejné silnější místo uprostřed — chyba, která se opakuje tak spolehlivě, že bývá odhalena až po několika desítkách listů.
Před každou pracovní směnou
- Zkontrolujte napnutí síta pohledem proti světlu a lehkým tlakem prstu.
- Očistěte rohy formy od zbytků zaschlé hmoty, kde se drží nejdéle.
- Ověřte, že rámeček doléhá po celém obvodu bez mezer.
- Připravte si víc plstěnců, než odhadujete — mokrý plstěnec se použije jen jednou.
- Nachystejte vanu tak, aby se do ní forma vešla s rezervou i při šikmém ponoření.
Nabírání archu a jeho rovnoměrnost
Vlastní odlití listu trvá několik vteřin a je to nejcitlivější místo celého postupu. Forma s nasazeným rámečkem se do rozmíchané hmoty ponoří šikmo, srovná se do vodorovné polohy a pak se rovnoměrně zvedne. Voda odteče sítem dolů, vlákna zůstanou nahoře. Rozhoduje jediná věc: jestli byla forma v okamžiku zvedání skutečně vodorovná.
Hmota se ve vaně neustále usazuje, takže před každým nabráním je nutné ji znovu rozmíchat — jinak jsou první archy silné a poslední tenké. Krátké zatřesení formou hned po vytažení, dokud je hladina na sítě ještě pohyblivá, pomůže vlákna urovnat a propojit napříč. Tento pohyb má být krátký a měkký; příliš energické třesení vodu vyžene k okrajům a střed listu ztenčí.
Gramáž se řídí hustotou hmoty ve vaně, nikoli délkou ponoření. Chce-li člověk silnější arch, přidá do vany hmotu, ne čas. Snaha „nabrat víc“ pomalejším zvedáním vede jen k nerovnoměrné vrstvě.
Nejčastější vady a jejich příčina
- Klínovitý arch — forma nebyla při zvedání ve vodorovné poloze.
- Tenký okraj po jedné straně — rámeček nedosedl nebo se během čerpání posunul.
- Průsvitná místa — hmota nebyla před nabráním rozmíchaná.
- Shluky vláken — nedomleté vlákno nebo příliš hustá suspenze.
- Vlnky na povrchu — do vany kapala voda nebo se forma při zvedání zhoupla.
Plstění a lisování
Čerstvě odlitý arch se překlopí na vlhký plstěnec. Plstěnec musí být vlhký, nikoli mokrý ani suchý: suchý vlákna přisaje a při odebírání je potrhá, mokrý naopak arch nepřevezme celý. Překlopení se dělá jedním plynulým pohybem od jedné hrany ke druhé, aby se pod listem neuzavřel vzduch.
Archy se skládají na sebe proložené plstěnci do svazku. Ten pak přejde do lisu, kde se odstraní většina volné vody. Tlak je potřeba zvyšovat postupně — prudké stlačení vytlačí vodu tak rychle, že s sebou strhne vlákna a v listu vzniknou zvrásněná místa. Několik minut pomalého náběhu udělá pro výsledek víc než dvojnásobná síla na konci.
Struktura plstěnce se do papíru otiskne. Hrubší plstěnec zanechá výraznější texturu, hladký dá povrch klidnější. Není to vada, ale volba, kterou stojí za to dělat vědomě — zvlášť u papíru, na který se má později psát nebo tisknout.
Kontrolní body při lisování
- Svazek je srovnaný a nikde nepřečnívá jediný arch přes hranu plstěnce.
- Tlak roste v několika krocích s krátkými prodlevami mezi nimi.
- Voda odtéká rovnoměrně po celém obvodu lisu.
- Po vylisování drží arch tvar a dá se z plstěnce sejmout vcelku.
- Plstěnce se po použití vyperou a usuší, jinak zapáchají a barví další dávku.
Sušení na vzduchu a pod zátěží
Papír při schnutí smršťuje, a protože se smršťuje nerovnoměrně, sám od sebe se kroutí. Volné sušení na vzduchu tomu ponechává volný průběh: archy zavěšené nebo rozložené na sítech vyschnou rychle, zůstanou objemné a měkké, ale téměř vždy se zvlní. U papíru určeného pro koláže, obálky nebo obaly to nevadí a bývá to i žádoucí.
Sušení pod zátěží jde opačnou cestou. Archy se prokládají savým papírem, zatíží se deskou a závažím a nechají se schnout pomaleji. Výsledkem je rovný list, který se dá skládat do stohu a psát na něj bez podložky. Prokládky se musí v prvních hodinách několikrát vyměnit, jinak se vlhkost drží v místě a vznikne skvrna nebo plíseň.
Rychlost schnutí ovlivňuje pevnost. Papír vysušený příliš rychle v teplé místnosti bývá tvrdší a lámavější, protože vlákna se stáhnou dřív, než se stačí usadit. Pomalé schnutí při běžné pokojové teplotě a bez přímého slunce dává vyrovnanější výsledek. V českých podmínkách je nejobtížnější zima s vytápěním — vzduch bývá tak suchý, že je rozumné sušení zpomalit prokládkami a mírnou zátěží i tam, kde by to jinak nebylo nutné.
Barvení hmoty a viditelné příměsi
Barvit se dá dvěma způsoby a rozdíl mezi nimi je zásadní. Barvivo přidané do hmoty ve vaně obarví vlákno v celém průřezu, takže při přetržení archu je řez stejně barevný jako povrch. Barva nanesená na hotový list zůstává na povrchu a při ohybu nebo odření se prozradí světlým jádrem.
Pro barvení hmoty se používají přípravky určené pro celulózová vlákna, obvykle s fixací, aby barva nezůstávala ve vodě a nevyplavovala se při dalším praní plstěnců. Odstín ve vaně je vždy výrazně sytější než odstín vysušeného archu — světlejší výsledek je pravidlem, ne překvapením. Proto má smysl nechat vždy uschnout malý zkušební list dřív, než se rozhodne o celé dávce.
Příměsi se přidávají do hmoty těsně před čerpáním. Krátká rostlinná vlákna, jemné útržky barevného papíru, drobná semena nebo prach ze sítka dodají listu strukturu a viditelné částice. Platí přitom jednoduché omezení: čím větší a tvrdší příměs, tím hůř se arch lisuje a tím snáz v něm vznikne slabé místo. Příměsi navíc snižují průsvitnost a mění savost, takže papír s hustými příměsemi se hodí spíš pro obálky a obaly než pro psaní.
- Zkušební arch schne stejně dlouho jako celá dávka — počítejte s tím při plánování.
- Příměs rozmíchejte v malém množství vody zvlášť, teprve pak ji přidejte do vany.
- Sytější odstín se dosáhne opakováním, ne jednorázově velkou dávkou barviva.
- Po barevné dávce vanu i formu důkladně propláchněte, jinak se pigment přenese dál.
Klížení a jeho vliv na psaní
Neklížený arch je v podstatě savý papír. Inkoust se v něm rozteče podél vláken a linka se rozpije do neostrého pruhu. Klížení tomu brání tím, že vlákna obalí vrstvou, která zpomalí vzlínání kapaliny. Pro papír určený k psaní, kaligrafii nebo akvarelu je to nutný krok, nikoli doplněk.
Klížit se dá dvěma cestami. Klížení ve hmotě znamená, že se prostředek přidá přímo do vany a rozdistribuuje se rovnoměrně v celém objemu listu. Povrchové klížení se provádí až po vysušení: arch se ponoří do roztoku, případně se přetře, a znovu se vysuší a případně dolisuje. Povrchové klížení dává pevnější a hladší povrch, který lépe snáší gumování a škrábání, ale vyžaduje druhé kolo sušení se všemi jeho riziky.
Míru klížení je rozumné ověřovat prakticky, ne odhadem. Krátký test perem, štětcem a kapkou vody na vysušeném vzorku poví víc než jakýkoli poměr v receptu — savost se totiž liší podle vlákna, gramáže i podle toho, jak dlouho arch schnul.
Rychlý test hotového archu
- Kapněte na okraj vzorku kapku vody a sledujte, za jak dlouho vsákne.
- Napište perem několik tahů a zkontrolujte, zda se linka nerozpíjí do stran.
- Otočte arch a podívejte se, jestli inkoust neprosakuje na rub.
- Nanesenou vodovou barvou ověřte, jak se chová při rozmývání.
- Zkuste lehce přemazat gumou — u nedostatečně klíženého listu se povrch žmolí.
Rozměry listů a péče o hotové archy
Formát ručního papíru vychází z rozměru formy, ne z normovaných řad. Přesto se vyplatí volit rozměr tak, aby se z něj daly čistě odvodit menší formáty pro dopisní papír, obálky nebo listy do vazby. Ztenčený okraj se přitom počítá jako součást listu; pokud má být arch ořezán do pravého úhlu, je nutné s tím počítat už při volbě formy, protože ořezem se z listu ztratí právě ta část, která je na ručním papíru nejcharakterističtější.
Hotové archy jsou hygroskopické. Reagují na vlhkost prostředí, mění rozměr i tuhost a při skladování ve vlhku snadno plesniví. Nejbezpečnější je vodorovný stoh v temnu, ve stabilní pokojové teplotě a bez přímého kontaktu s neošetřeným dřevem nebo lepenkou pochybného složení.
Skladování v běžných domácích podmínkách
- Archy skladujte naplocho, ne svinuté do rolí — ohyb se v ručním papíru drží dlouho.
- Stoh zatěžte lehkou deskou, aby listy zůstaly rovné bez trvalého tlaku.
- Vyhněte se přímému slunci; barvená a sběrová hmota mění odstín rychleji než čistá bavlna.
- Nepoužívejte plastové obaly bez odvětrání — uzavřená vlhkost je horší než suchý vzduch.
- Barvené archy prokládejte, aby se pigment nepřenášel mezi listy.
- Ke stohu si připište datum, vlákno a gramáž; po půl roce se to jinak nedá určit.
Většina potíží s ručním papírem se dá vystopovat zpět k jednomu ze čtyř míst: k přípravě vlákna, k poloze formy při čerpání, k rychlosti nárůstu tlaku v lisu a k podmínkám sušení. Kdo si u každé dávky poznamená tyto čtyři údaje, dokáže po několika sériích poměrně přesně určit, kde vada vznikla.
Jak se s projektem spojit
Prebrora je informační a redakční projekt. Publikuje texty o výrobě ručního papíru a neposkytuje žádné placené služby ani nezprostředkovává prodej materiálu či vybavení.
Máte-li dotaz k obsahu, upřesnění k některému postupu nebo upozornění na nepřesnost, napište na [email protected]. Zprávy čteme a k obsahu se podle nich vracíme. Více o zaměření projektu je na stránce O projektu.